Tarot je jednou z nejtajemnějších divinačních metod. Po celém světě se rozvíjel jazyk symbolů, který by se dokázal přiblížit k tajemstvím lidské duše. Tomu se říká divinace neboli věštění, podle latinského divinace - věštit. Tajemná symbolika tarotu popisuje naši pouť životem a zahrnuje všechny archetypální zkušenosti, které s velkou pravděpodobností máme. Tyto zašifrované symboly obsahují tajemství lidské duše a podle některých i božský zákon vesmíru. Porozumět tajemství tarotu znamená porozumět tajemství svého života a vzorce, který má v sobě každý z nás. Původ tarotu tak, jak jej známe dnes, se nejčastěji přiřazuje období renesance. V 15.století si dala jedna italská šlechtická rodina namalovat několik tarotových sad. Jedna z nich zůstala prakticky nedotčena a obsahuje standardních 78 karet, které jsou základem dnešních sad. Ve středověku církev spálila řadu tarotových karet, protože byla zásadně proti pohanským obrázkům, které se na nich objevovaly. Navzdory církevnímu odporu karetní hry vzkvétaly, ať už kvůli zábavě, hazadru či věštění. Věštebný a esoterický význam karet, s nímž dnes většina tarot spojuje, se však dal koncem 18.století už jen těžko přehlédnout. Za standard tarotu se považuje podoba Marseillského tarotu. Na konci 19.století založili tři členové rosekruciánské společnosti Hermetický řád Zlatého úsvitu, který znamenal zásadní obrat ve vývoji tarotu. Členové Hermetického řádu Zlatého úsvitu propracovali vzájemné vztahy mezi mystickou součástí judaismu kabalou, kabalistickou vírou ve dvaadvacet cest Stromu života, a tarotem. Řád zahrnul do své interpretace i astrologii a významně rozšířil vzájemný vztah mezi tarotem, astrologickými prvky, planetami a znameními zvěrokruhu.